Bezvěrcova krize víry, aneb i ateisti mají své dny.

16/12/2015

Náš skautský oddíl není křesťansky založený. Nikdo se k víře v Boha nehlásí, nehlásí se dokonce ani k vyznání v Alláha, Budhu, Jehovu, Krišnu, pastafariánství nebo Všehomíra. A přesto rok co rok bereme děti během vánoční výpravy na nedělní adventní mši do proboštského kostela. Původní myšlenka byla taková, že když už naše kultura (resp. západní evropská civilizace) stojí na třech pilířích, a jedním z nich je právě křesťanství - katolická odnož, bylo by fajn, aby děti zjistily, že vůbec nějaký podklad z "tý divní knížky bez obrázků, o který se doma nemluví," máme. Skautsky řečeno - i naše skautské zákony jsou tak nějak vykradeny z desatera.

Název příspěvku

18/11/2015

Tohle je přesně ta doba, kdy bych měla ležet v posteli, objímat Kittnara, a spát. Na takové výlevy totiž internet zvědavý není.

Poslední týden byl - no, řeknu to kulantněji, než bych asi chtěla - poněkud švihlý. A výjimečně to není v souvislosti se školou. Řešila se Paříž, neřešila se Libye, řešil se Zeman, čímž se asi na tři hodiny neřešili uprchlíci. Gott byl propuštěný z nemocnice, což absolutně přehlušilo zprávu o tom, že Charlie Sheen je HIV pozitivní. Všude "Pray for Paris", francouzská trikolora, hippie-logo Eiffelovy věže. Nově založené skupiny typu "Islám musí být postaven mimo zákon!", červené karty jako výstraha pro prezidenta, červené stužky jako výstraha pro Sheena, mercedes pro Gotta. Všichni všechno najednou řeší, doktorát z politologie získáváme za peprný status na Facebooku, Twitter je naše malá dizertační práce a Instagram poslouží jako obrazová příloha.
Sdílíme odkazy z idnes.cz, lidovky.cz, novinky.cz, protože to jsou jediné kvalitní informační zdroje.

Stále si nepřipadám staře, ale prostě to napsat musím: "Zlaté časy, kdy sociální sítě byly v plenkách."... a kdy lidé měli mozek ještě v hlavě a ne na profilu.

Když nevíte co s volným časem a studovna je vám malá.

31/10/2015

"Volný čas na medicíně? Děláš si jako srandu?! Co to vlastně v tý Plzni studuješ? To bude nějaký rychlokurz, ne?!" Ne.

Mediky bych rozdělila v zásadě na tři kategorie: První se učí velice pečlivě, vynechávají všechny akce, protože vzrušivky (pozn. vzrušivé tkáně) jsou strašně zajímavé a třeba takové regio orbitalis vyvolává v dotyčných extatické stavy (jestli jsem se někoho omylem dotkla, ačkoli píši ve všeobecné rovině, tak prosím, nemlaťte mě pak na fakultě.). Druhá kategorie jsou medici, o kterých se toho moc neví, akorát vám pak přijde oznámení, že v tuhle a tuhle dobu mají v Karolinu promoci a vy jen zíráte a přemýšlíte, jestli jste neprospali nějakých šest let. A třetí kategorie (poplácání po ramenu a nos nahoře): Lidé, kteří zvládají během učení ještě kupu aktivit navíc a v dalších subkategoriích buď za a) na fakultě vydrží nebo za b) vylejou je (Chtěla jsem vymyslet test, abyste se mohli do jedné ze skupin zařadit, ale je jasné, že biochemie bude mít vždycky přednost).

Lehké twitterové uchechtnutí

27/10/2015

Na tohle bych měla založit zbrusu nový štítek.

(Včera při cestě z kroužku pro děti) Proti mně šli zrovna malí prváci (Všichni měří minimálně metr osmdesát, většina je tak o dvě hlavy vyšší než já a dobrá půlka o rok až dva starší, ale jo, jsou prostě malí) z přednášky z Lékařské chemie. Náhodný úryvek rozhovoru: "Ty kráso, co kosti?" - "Ale jo, docela dobrý." - "Hm, a teď začít ještě ty klouby..." - *Sborový teskný povzdech mediků.* Vyprskla jsem smíchy. Jestli jste mě slyšeli, tak se omlouvám, nebylo to myšleno ve zlém.

Vidím do vás - do všech. (Nebo-li o anatomii, ale to je asi jasné.) | LFP

9/9/2015

Tři dny před zkouškou jsem reálně zvažovala, že přijmu existenci Boha, a začala se poohlížet po církvi. Díkybohu, že jsem se k tomu nedostala.

Anatomie je - prostě anatomie. Specifičtější popis dohromady prostě nedám (hlavně proto, že den po zkoušce mám v hlavě totálně sociálně duto, a jediné, co mi pořád přebíhá sem a tam je: "Retikulární formace je soubor neuronů a drobných jader zapojených do síťě rozkládající se od kraniální části cervikální spíny až po kaudální úsek mesencephalu, projekujcí oběma směry..."). Dychtíte-li po něm, zde máte odkaz, kde je popsáno víceméně vše důležité, stručně, srozumitelně: http://lfp.pise.cz/27-anatomie.html

The Imp of the Perverse

20/7/2015

Neuspořádaný sled myšlenek. Čtu příliš filosofické knížky. Měla bych s tím přestat.

V poslední době se zpátky dostávám do Poea. Notorického alkoholika, kterého našli někde ve škarpě zasmrádlé ulice Baltimoru, aby o pár hodin později zemřel v nemocnici. O jeho smrti se vedou spory dodnes, mně nejsympatičtější verze jeho deliriovaného odchodu by byly tyto: Buď se o něj postarali ve zdravotnickém zařízení (vivat lékařské řemeslo), nebo, a to spíše, to s nočním tahem nevychytal a coby piják první ligy selhal na plné čáře. "To je ale jiný příběh."

O pozkouškovém období a krátce k budoucím prvákům, co jdou na LFP

25/6/2015

(#StejněToČtouJenomSpolužáci)

Někdo bude tvrdit, že letní zkouškové bylo strašně "easy", naprostá "pohoda", ani nemuseli "hnout prstem" a všichni byli strašně "happy". Jestli na někoho takového narazíte, tak buď jede na trávě, nebo do sebe sype xanax po kilech, nebo si po ránu přimíchává do kafe/čaje/rumu šalvěj divotvornou, ale není možný, fakt není možný, aby to tvrdil zcela zdravý a při všech smyslech.

Dychtí-li čtenářské osazenstvo poškádlit mozkové buňky a dát jim, třeba po ránu, skutečnou vzpruhu, může se mrknout sem, a zjistí, co všechno čeká šestinové Mudr.ce na konci školního roku za zkoušky.

Mezizkouškové intermezzo o širokých problémech moderního světa a o tom, kterak trpím komplexy.

13/6/2015

Informace před dalším čtením: Spoustu čtenářů rozčílím, zvednu jim tepovou frekvenci, podnítím vztek a rozhořčenost, spousta čtenářů může atakovat nazpět. S tím vším počítám, a bude-li následná diskuze věcná (pokud vůbec nějaká), ráda se jí zúčastním.
Informace č.2: A taky jsem dlouho zvažovala, zda to zveřejnit nebo ne. A tím pádem budu taky dlouho zvažovat, zda to stáhnout z blogu nebo ne. → Čtěte rychle!

Nejsem živa ani čtvrt století, a za celé dvě a kus dekády jsem měla tu výsadní možnost účastnit se coby pozorovatel lidského vývoje názoru na rozměry těla. Teď zvedněte ruku všechny/všichni (nebudu přece šovinista), které/kteří si kupovaly/i Bravíčka, Štastnou třináctku, TopDívky a podobné časopisy (a ruku nechá nahoře každý, kdo si je kupuje až doteď. A potají čte Blesk pro ženy.). Vzpomínáte na ty rubriky o tom, jak vytrénovat lýtka, co jíst, aby vám před schůzkou zmizelo nafouklé břicho nebo jaké triky mají Pussycat Dolls, že vypadají tak ohromně?

Když mám teda ten zimák za sebou...

19/3/2015

...tak by nebylo od věci si to trochu zrekapitulovat a namotivovat se na další měsíce.

Jelikož (a to jsem psala už kdysi dříve) jsem skoro profesionál v odkládání věcí na příště (maňana, maňana, a skutek utek', že jo), vydávám článek krapet se zpožděním. Vám to nevadí (to mluvím k těm asi dvěma lidem v obecenstvu - "Tak to si hodně věříš, holka."), mně taky ne.

Zkouškové: Mám za sebou. Chemii jsem podcenila ("Protože sis myslela, že když jsi byla na gymplu za hvězdu, tak to tady zmákneš levou zadní."), ale nakonec jsem odešla s pěknou známkou a se slušnou zásobou znalostí. Je mi jasné, že veškeré mé chemické vědění se rozplyne do ztracena v okamžiku, kdy si (konečně) uvědomím, že začíná letní zkouškové, ale ten pár-měsíční pocit, že se docela chytám, je fajn.

čtou mě