Bez Kofeinu


Na této stránce se dopracovalo. Prozatím. Vítejte tedy na blogu Bez Kofeinu.

Neumím psát ve zkratce, stručně, přehledně, jasně. Nikdy jsem to neuměla. Na základní škole mi učitelka českého jazyka předpovídala kariéru velké spisovatelky; v její věštbě jsem ji utvrdila poté, co jsem v září jednoho školního roku předložila na její stůl povídku o osmi listech A4, která se pak, k mé nechuti (byť předstírané, neboť člověk je bestie egocentrická a narcistická), četla celou vyučovací hodinu. Všichni to brali. Všichni si mysleli, že za pár let přijdou do knihkupectví pro detektivní román a můj podpis. Jak šeredně se mýlili.

Ve čtrnácti jsem poprvé prohlásila, že budu patolog. Neznalá jakýchkoli odborných pojmů a přesných názvů jednotlivých medicínských oborů, tvrdě jsem si za svým rozhodnutím stála až do chvíle, než jsem (opět) vyhrála další literární soutěž. Přechválená a úspěchy rozmazlená jsem pokračovala na gymnázium, kde mě i nadále přechvalovali. 
Z posledních zbytků mého klidného období vzdoru jsem se ale začala bouřit. Nestačilo mi jen psát o "něčem", musela jsem věci vidět exaktněji, musela jsem si je pojmenovat přesnými termíny, abych je následně mohla lépe popsat. Taková změna v uvažování s sebou ale nesla i riziko, že se už nikdy více nedokážu oprostit od tvrdého materialismu (a pragmatismu). Přestala jsem psát - ne zcela, ale téměř. Nebyl důvod. Tedy byl důvod - chemie, biologie a fyzika. Svatá trojice, se kterou se, pokud mi v následujících letech nepřeskočí, budu zaobírat v pozměněných formách i nadále.

Ale kam s tím proudem myšlenek? Na co (nebo koho) jej zaměřit? Záměr zřidit si (nebo také "se", to už záleží na úhlu pohledu) blog nebyl nový. Byl tu léta, částečně realizovaný, částečně upozaděný, vyčkávající na moment, kdy si řeknu: "Kvalitních blogů je málo, a já tu Magnesii Litera fakt chci vyhrát." 

Neumím psát ve zkratce, stručně, přehledně, jasně. Neumím další spoustu věcí. Například nezvládám rozlišit, kdy ještě nemluvím a kdy už mluvím v ironii (pro praktický život je to schopnost kruciální). Neumím vědomě lhát tak, abych zněla přesvědčivě. Nezvládám při důrazném apelu zatajit, že píši blog. Ale umím tři věci: Umím obstojně česky. Umím dát dohromady souvislý text. A umím psát o nesmyslech tak, aby vyzněly jako sofistikovaná společenská témata.



čtou mě